Navigace
Výběr jazyka
Obsah
Leopold II. Berchtold
Leopold II. Berchtold se narodil roku 1863. Nejprve studoval práva a politické vědy. Po úřednické činnosti na místodržitelství v Brně a okresním hejtmanství
v Hodoníně se stal legačním sekretářem na rakousko-uherském vyslanectví
v Paříži a Londýně a v letech 1906-1911 vyslancem v ruském Petrohradě. V roce 1912 byl jmenován ministrem zahraničí Rakouska-Uherska a stal se nositelem řádu Zlatého rouna. V nastalé, pro mocnářství nepříznivé situaci, po atentátu na následníka trůnu Františka Ferdinanda, vyhlásil v červenci 1914 Srbsku ultimátum, jehož výsledkem bylo vzplanutí I. světové války. Již v následujícím roce však podal demisi a působil coby nejvyšší hofmistr a komoří císaře Karla.
Za svou spoluodpovědnost na vývoji událostí směřujících k válce byl v prvních dnech míru prohlášen za nežádoucí osobu na území nově vzniklé Československé republiky. Po několika letech však začal pravidelně navštěvovat Buchlovice, kde pobýval mnohokrát do roka.
V roce 1893 se oženil s Ferdinandou, rozenou hraběnkou Károlyi z Nagy Karoly. Manželé nechali v Buchlovicích postavit nemocnici, zřídili a vydržovali mateřskou školu, významně se podíleli na dostavbě farního kostela sv. Martina a stavbě měšťanské školy. Leopold zemřel v roce 1942 a zanechal dva syny, kteří dožili
v Rakousku.
